2 Leoš Janáček Malý věnzeň Co křičíš? Ty sám uhni! Jak mamut tu stojí. Velký věnzeň Birjulina kráva stelná z chleba čistáka k nodům vrhne šestnáct tel

Size: px

Start display at page:

Download "2 Leoš Janáček Malý věnzeň Co křičíš? Ty sám uhni! Jak mamut tu stojí. Velký věnzeň Birjulina kráva stelná z chleba čistáka k nodům vrhne šestnáct tel"

준엽 해
5 years ago
Views:

1980 Gramophone Award winner ( Record of the Year & Opera ) 1 (Ten ) Přvedou dnes pána! (Ten ) K nám pána!

1 Z mrtvého domu 1 Z mrtvého domu Leoš Janáček : Charles Mackerras : Vienna Philharmonic Orchestra Vienna State Opera Chorus : Dalibor Jedlička, Jiří Zahradníček, : DECCA Ivo Žídek, Václav Zítek, Jaroslava Janská, etc Gramophone Award winner ( Record of the Year & Opera ) 1 (Ten ) Přvedou dnes pána! (Ten ) K nám pána! (Ten ) Mezi nás pána! Čert troje bozy roztrhal než nás tu všecky sehnal! Velký věnzeň Kudy lezeš? Pitomá palice! Postůj, postůj!

2 2 Leoš Janáček Malý věnzeň Co křičíš? Ty sám uhni! Jak mamut tu stojí. Velký věnzeň Birjulina kráva stelná z chleba čistáka k nodům vrhne šestnáct telátek. Malý věnzeň Co to za ptáka? Jaký? Velký věnzeň Taký! Malý věnzeň Jaký? Velký věnzeň Taký! Malý věnzeň Jaký? Velký věnzeň Taký! Kahan! Malý věnzeň Zys podklec a ne kahan! jste oba hodní! Snědli babě kyšku s chlebem, a dostli knutem! Mezi nás vddou pána! Malý věnzeň Mezi nás vedou pána.

3 Z mrtvého domu 3 Placmajor Jak tě nazývají? Alexandr Petrovič. Placmajor Poručíku, hned s ním do vězení, hlavu odřít! Okovy přikovat! A jaké to šiněli? Je to nejnovější střih? Odkuds to vzal? Z Petrohadu? Stráž Jeho vlastní šat, vaše blahorodí! Placmajor Všechno sebrat! Prodat! Vězeň nemá mít nic vlastního! A hled'se dobře chovat! Abych neslyšel. Nu tak... Za ne jmenší přestupek metly. a jak to vyhlížíš? Zbojník? Tulák? Jsem politický přestupník. Placmajor Jak? Ty drzý! Sto metel! V tu minutu! Velký věnzeň Zvíře! Nedá se! Malý věnzeň At' třeba zdechne! Velký věnzeň Ale ne ve vězení! Pták volzý, surový,

4 4 Leoš Janáček nepřivykne vězení. Malý věnzeň Věru, že není jako my! Stařik Zmátls to. Vždyt' on pták, a my jen lidé! Vždyt' on pták, a my jen lidé! Malý věnzeň Nikito, pust'ho! Velký věnzeň Orel, car lesů! Bratři, orel car lesů, car lesů! Malý věnzeň Pust'ho, Nikito! Pust ho! Orel car lesů! Stařik Vidíš. vidíš, jak belhá! Orel, car lesů! Stařik Vidíš. vidíš, jak belhá! Placmajor Bijte! Bijte pokrytce, lháře! Stráž Do práce, do práce! (Ten) Neuvidí oko již těch krajů (Bass) Neuvidí oko již těch krajů

5 Z mrtvého domu 5 (Ten) v kterých já zrozen. (Bass) v kterých já zrozen. (Ten) Opět mučení, (Bass) Opět mučení, (Ten) bez viny. (Bass) bez viny. (Ten) Srdce zabolí, zateskní. (Bass) Srdce zabolí, zateskní Ja mladá na hodech byla, lyžky umyla, v polévku vlila, omastek seškrábla, pirohů napekla. A-a- Beze mne mě oženili, já ve mlýně byl! Vyje! Zpíval vlk a on mu píseň ukrad. O, O! "Malý ptáček, ostrý drápek!" Jaký? Pro tebe jsem Kuzmič! Nu tedy, Kuzmič! Žádný Kuzmič. Pro tebe jsem strjček! Nu tedy, čert s tebou, i se strejčkem! A já ti chtěl dobré slovo povědět!

6 6 Leoš Janáček A já ti chtěl zbohatnout, už chtělo se mi zbohtnout! Ach bratře, hlavo, drahá! Když jsem se Stráž Moskvou rozloučil, byl jsem rád, že hlava šla se mnou. S Bohem, Moskvo, zaplat'bůh za život, za volný vítr! S Bohem, Moskvo, A hodně mi jich nalupali. A číms potom zbohatnul? Zkusil jsem boty šít. A kupovali? Našli se takoví. Boha se nebáli, otce, matku nectili. O, selhal jůj život ubohý! O, selhal jůj život! O, počkej na chvilčičku. Akulim muž přišel na dvůr. Tra-la-la-... Jššššš! Blázne! Jššššš! Blázne! Člověk zbytečný! Člověk zbytečný! Aljejo, podávej nitku! Jsou zpuchřelé, komisní. Na trhu koupili. Naše krejěovské jsou lepší. U které podlé baby je bere invalida?

7 Z mrtvého domu 7 U tetky. To znaší u kmotry? U kmotry. Takový směšný byl. Dívám se, věznili nás dvanáct chochlů Mezi nimi on, a pláče! Pravil, odsoudili. A což ty moje děti? Já jemu pravil: "Bašu ni!" A vin bisov syn, a píšet, píšet. Nu, baěu sobi, co by zdechl! A pořád píše, píše. A jak píše. tak i propadla moje hlava. Tak ěert by solil, ten major. Pojd' jen, pojd' jen! Mluv s ním! Uvidíš! Mlšel jsem. Vzbouřil jsem chochly. Na majora si stěžovali. A já už zrána vypůjěil jsem si u souseda nůž. Rozzuřil se major. Jede. Vře to mezi chochli. Vletěl major. "Co to? Já Car i Bůh!" Jak to řek, byl nůž mojich rukou. "Ne," pravím, "Vaše blahorodí!" A jdu k němu blíž a blíž. "Jak by bylo možno, byste nám byl car i Bůh?" "A ty, co? Zbojník?" "Ne," pravím, a jdu k němu blíz a blíž.

8 8 Leoš Janáček "Bůh náš všemohoucí, vševědoucí, On jedin jest! On jedin jest! A car? On jedin jest nade věmi námi! A vy," pravím "vy jen ještě major z carské milosti, a pro vaše zásluhy." "Jak, jak, hak?" zakdákal! Vbodl jsem mu nůž do života. Převalil se...., niti!, nitk! Jsou zhnilé! A zpražili tě za to?... Nu, zpražili., nůžky! Oj, zpažili, bratři. "Zbojníka budou káznit" A všechen národ se sběhl. "Vražedník!" "Vražedník!" "Vražedníka budou káznit - káznit!" Řvalí. O, jak hlup ten národ! Kat na mne křiěí: "Přilípnu ti!" Myslím, že umírám... Stařik A umřels? Hlupáku!

9 Z mrtvého domu 9 2 Hlas A... a... A... a... A... a... Gorjačikov Milý, milý Aljejo! Poslyš, Aljejo! Tys měl sestru? Měl - a proč se ptáš? Gorjančekov Myslím, že byla krasavice, byla-li tobě podobna. ach, co na mně vidíš? Ona byla taká krasavice, že v celém Dagestaně nebylo krásnější. I moje matka krasavice byla. A milovala tě? A co mluvíš? Ona jistě ted' z hoře umřela. Ona mě měla víc než sestru ráda. Ona dnes v noci ke mně přišla, a nade mnou plakala. Poslyš, aljejo! Chci tě učit číst a psát. Ó. rád bych, rád bych naučil se! Nauč, prosím tě.

10 10 Leoš Janáček Hoj-ho, hoj-hi! Naučím tě. Hoj-ho,hoj-hi! Hoj-ho, hoj-hi! Hoj-ho, hoj-hi! Hoj-ho, hoj-hi! Hoj-ho, hoj-hi! Prazdník...! prazdnik! prazdnik! Velký kuchař Alexandr Petrovič, bude prazdnik, i těatr! Duchovní Pozdravljajem s prazdnikom! I my pozdravla jem! Velký kuchař Za groš? Nebo za dva! Malý vězeň Řež za dva! Bratři, generál jede! Celou Sibiř prohlížet bude! 1? 2? 2

11 Z mrtvého domu 11 Malý vězeń Zadávit majora? Čekunov Jakze? Je to co do toho? Malý vězeň A já tobě pravím, žes hlupák, hlupák! Jaj, já pustý, zbytečný člověk! A mne sem poslali, že jsem se zamiloval. A proto tě sem poslali! Nu proto; při té příhodě postřelil jsem jednoho Němce. No, sud' te, stojí to za to mne věznit? Jsme zvědavi! Povídej! Když povídat, tak provídat. Opilý vězeň On lže, všechno lže! Poslouchejte! Poslali mne v jurjev, pěkné to město, mnoho Němuů, Dívém se po Němkách. I zalíbila se mi německá Lujza. Lujza a tetka byly pračky. Z počátku jsem jen pod okny chodíval. Ale brzo nás přáčky. Ona byla taková milá, jakou jsem nikdy nepoznal. Já chtěl po ní to či ono... A ona mně: "Sášo, to nemůže být,

12 12 Leoš Janáček já si chci svou nevinnost uchovat, abych byla tvojí důstojnou ženou!" A směje se, vybízí: "Ožen se!" Nu, pomyslete, já se ženit? Opilý vězeň Lže, všechno lže! Já se ženit? Já se ženit? Tož rovnou k plukovníku. Opilý vězeň Lže, všechno lže! Tu Lujza jednou nepřišla. Po drucé téži po třetí. Písí jí, žadná odpověd'! co to? Zchytrala? Vždyt' nikdy nelhala! Lujza lhát neuměla! Píěu: "Když nepřijdeš, sám přijdu, v tom vězí tetka!" Přišla. Prišla a pláče. "Sášo, můj bohatý příbuzný chce si mne vzít!" Jsem jako zařezaný. Ona pláče. "Chtěl bys mne zbaivt toho štěstí?" A objímá mne. Ó Lujzo! Co za štěstí jít za vojíka, když je untěr! Na druhý den šel jsem k jeho magacínu. Dívám se v okno! Sedí Němec čtyřicet pěti let, nos hrbatý, oči vypúlené. hodinky spravuje. Chtěl jsem rozbít okno. Myslím si, ale nač? "Propadlo, co z vozu upadlo.", 55

13 Z mrtvého domu 13 Přišel jsem k večeru do kasáren. Leh jsem-a, Petroviči, hořoce zaplakal. Opilý vězeň Lež! Všchno lež! Hou! Hou! Hou! Hou! Přešel den, druhý, těedí. S Lujzou jsem se neseěl. Vzal prý z přísahu, že mne znát nebude. Když jsem věděl, že se to skončí, vezmu plášt' a rovnou k nim. Pro věechen případ vsunul jsem pistolet. Vejdu Ženich učesaný, ve fraku, Lujza naproti němu. Z boku stařec tlustý. Sedí a mlčí. Němec vzkypil zlostí. Lujza zbledla. "Co vám libo?" pravil Němce. "Co mi libo? Hosta vítej! vodky nalívej! Já k tobě v hosty přišel!" "Sedněte!" "A co ty tak hrubě? Tys mi druhem, jdu k tobě s přátelstvím!" "Nemohu jím být, tys sprostý voják!" "Ty hastroši, víš, že já mohu s tebou dělat, co chci? Chceš, bych tě zastřelil?" "To nesmíte dělat." "Nesmím?" " Ne!" "Tak, tu máš!" Vyšla rána, spadl. Ženské křičí. Já utekl. soudili. Usoudili zelenou lavici.,.. Green Street.

14 14 Leoš Janáček A Lujza? Sturatov Ó Lujza. Malý vězeň Major chtěl se ženit. Dveře ukázali. Černá kobyla, nevybílíš do bíla Vězeň Kovář Černá kobyla, nevybílíš do bíla Mám já košilu, šaraváry plyšové, šaraváry plyšové. Malý vězeň Měl, jsem domek o dvou poschodích. Kedril Opera bude, opera Kedril. Opera bude, opera Kedril. Don Juan Dnes bude můj poslední den! já peklo volám k pomoci! Já se vás nebojím! Já se bás nebojím! Naf! Naf! Naf! Naf! Naf! Naf! Naf! Don Juan Elviru přived'! Čertů se neboj!

15 Z mrtvého domu 15 Večeři připrav! Don Juan Večeři dones! Kedril Sejčas! Sejčas! Don Juan Ne! Nebojím se vás! Pomoc! Kedrile! Kerdril Čerti pána berou! Čerti pána vzali, Chï, chi, chi, chi,chi! Chi, chi, chi, chi, chi, Cho, cho, cho, cho, cho! cho, cho... Kedril Ted začne pantomina o pěkné mlynářce!

16 16 Leoš Janáček Don Juan Proklet' bud'! Proklet' bud'! Pěkně hráli, co? Malý vězeň Nazdraví, a kdes ty zasíděla? Poběhlice Straka na bidle déle sedí. Malý vězeň Už jsem tě dlouho neviděl! Zchudlas, zchudlas! Poběhlice Může být. Jak bych byla jehlu polka! Malý vězeň Za vojáčky chodíš? Poběhlice A což, Třeba bez žebra. Třeba bez žebra. přece ráda za vojáčky! Malý vězeň Nechod'. i my máme peníze. Aj, aj, aj!

17 Z mrtvého domu 17 Šapkin Staříčku Antoniči, zdráv bud'! Chléb sol! Oj, oj, oj, oj! Strřik Když neblázníš, sedni. Šapkin Já myslel, žes umřel! Stařik Umři napřed, a já za tebou. Oj pláče, pláče mladý kozáče v nešt'astné hodině. O j kráče, kríče čerňounký havran v daleké dolině. Aj, aj, aj... Malý vězeň Proč nezdravíte? Našim Kurským dobrého chutnání! My, bratře, nejsme Kurští! Malý vězeň Snad Tambovští? Nejsme Tambovští. Velký vězeň Hej, páni pijí! Madý vězeň jací páni? Zde všichni rovni, všichni rovni! Všchni rovni... Zde všichni rovni...

18 18 Leoš Janáček Chccete-li, dám vám, dám vám! Čekunov Oj, pláče, pláče na vraném koni, oj, rozbij touhu mou! Madý vězeň Dovolte... chtěl bych se vás zeptat, vás se zeptat, z jakých příjmů čaj si tu pijete? Máte asi peníze! Proto vy ve vězení čaj chlastat? Čaj chlastat? Ó Aljejo! Ubíjstvo! Ubájstvo! Bůh spasil! 3 Isaj, prorok boží boží slova mluví. A co se ti nejlépe líbilo? aljeja To, když praví: odpouštěj, neubližuj, miluj! Dělal velké divy! Ptáky z hlíny tvořil,

19 Z mrtvého domu 19 vdechl na ni a on vzlétl, a on vzétl! Vzlétl! Čekunov Napij se! Hlde; papír, pero, inkoust- Čekunov Napij se! Já už umím psát! Iššš! Chlap! Našel si pána! Čekunov Já že chlap? Ty chlap! Slyšte, dobří lidé, nevěří, diví se! Čekunov Co ti do toho? vidíš, osamocení, jsou jak bez rukou. Proč neposloužit? Ty blázne s štětinatým rypákem! Kdo štětinatž rzpák? Čekunov Ty,ty,ty! A tys krasavec? Máě hubu jak vraní zobák! Čekunov Jsi štětinatý rypák! A když tě Bůh pokořil, lež a umírej! Raději botě se pokloním-

20 20 Leoš Janáček Stařík gospodi pomiluj! - než papuči. Ach! Ach! Ach! Ach! Stařík Gospodi pomiluj! Šapkin Ó bratři, ta bolest, to nic! Není horší, než když tě tahají dlouho za uěi! Proto ti tak trčí Velký věnzeň Kdo ti vytahal.za uši? Šapkin I správník. Pro tuláctví. Šli jsme dva, já a Jefim jakýsi. Na poli voli, v městě strach! Proto my nejdřív v krčmu. Rozhlížíme se, přibližu jí se k nám jacísi. "My troje u generála Žežulky sloužíme." Ukázali dílo. A my téže noci vpadli do dvora bohatého kupce. Dopadli nás všechny. Sám tulák, sám tulák, a rovnou k okresnímu. Vstoupil, sedl s takovými bakenbardami. My tuláci divný národ. Na hlavě mu drva štípej, zapomene. Všechno zapomene. a okresní zpříma na mne, jako z bečky: "Kdo jsi." "Nevím, všechno jsem zapomněl." "Počkej, tvá hlava je mi známa!" a bělmo na mne vypoulí. "Tvé jméno?" "Hmátni a upaluj!" "A tvoje?"

21 Z mrtvého domu 21 "A já za ním. Skutečně mne tak volají, vaše blahorodí! A kdo tĕ tak nazval? Dobří lidé, svěít není bez dobrých lidí. "A kdo jsou ti dobří lidé?" "Pozapomněl jsem, račte prominout, otce i mat', pozapomněl." "Hybaj do vězení! A ty sedni! Ber pero, piš!" A chytne za ucho a táhne a táhbne a táhne a tá... Co se zbláznil? Šapkin "Pro smilování, vaše blahorodí-" a táhne, táhne, "Jen piš!" A to jeden písačík tíž měl dlouhé uši, a zdrhl jim s penězi! "Jen piš!" Co se zblázil? Šapkin A táhne. Já čmáral, sedmeroglazyj solil,- Co se zblánil? Šapkin - já čmáral, sedmeroglazyj solil, sedmeroglazyj solil. Ó Lujzo! Lujzo! Ó Lujzo! Mlčíš!

22 22 Leoš Janáček Ó Lujzo! Mlčíš! Já pistol přitiskl k čelu -a- Mlčíš! -a- Stařik Má dětátka milá, již vás neuvidím, již vás neuvidím Gospodi, pomiluj ny- Počkej, počkej! Stařik gospodi- Počkej, počkejä Nepředbíhej! Přijde na bulvár - všchni se klaníslovem boháč! Čerevin Obchodoval? Statek velky, dělníků plno, v pasece včelín, i dobytek prodával. Přijde do trhu. "Zdravstě, batuško!" "Zdravstvuj i ty!" "Jak s tvou prácí?" "Moje práce jako saze bílá." "A co jinak?" "Po hříchu, nebe zakuřuji." Tak každé slovo

23 Z mrtvého domu 23 u něho po rublu. Měl dva syny a dceru Akulinu. Čerevin Ta byla tvoje žena? Počej, nepředbíhej! Ji Fika Morozov si namluvil. Oh! Oh! "Ty," pravil Filka ku starýmu, "Dělme se. Vrat mi moje peníte! Což já u tebe pacholčím? Nechci s tebou obchodovat! A Akulku," pravil, "brát si nebudu, já na vojnu půjdu, feldmarsál se vrátím!" Starý jej na kopejku vyplatil. "Jsi ztracený člověk!" A on jemu: "Ztracen či neztracen! Ale u tebe, šedá brado, naučí se člověk šídlem mléko sbírat. A Akulku si přeee nevezmu. Já už s ní spal!" "Jak, ty smíš hanobit poctivého otce, poctivou dceru? Kdy jsi s ní, psí maso, hadí žíhadlo, spal?" A celý se zatřásl. Ztiš se,, ztiš se! "A nejen to," povídá, "Tak to zatočím, že si ji nikdo nevezme, protože je nečestná. S podzimku do podzimku s ní obcujia už ji nechci." A starý tak řval Až zem se zatřásla. Ach! Ach!

24 24 Leoš Janáček A z jitra do večera, zpit, u děvek seděl do rána. Čerevin To znací, že s Akulinou držel stále? Pockej, nepředbíhej! "A ted' půjdem vrata dehtem mazat!" A šli jsme a namazali. Stařik křičí: Tma ve svĕtĕ a hniloba! Marja Štepanova křičí: "Ze světa ji zhladím!" sousedé slyší jak akulinu řežou z rána do noci! A ta holka řve a pláče. M - A Filka křičí: "Slavná dĕvečka Akulina! Slavná milovnice! Cisto si chodíš, bělo se nosíš! Mluv, koho miluješ?" A já šel mimo a křičím: "Čest budiž vaší milosti! Čisto si chodíš! Kde to bereš? S kýmže to žiješ?" Sotva jsem domluvil, pohlédla na mne takovýma velkýma očima. M - A matka myslí že se mnou dovádí. "Co se zubíš, nestydatá? Zabiju tě. Už není mou dcerou! Už není mou dcerou!" Čerevin To že lehká byla?

25 Z mrtvého domu 25 Poškej, posloucehj! Ležím, moje mat' přichází. "Tys podlec, žeň se. Akulku ted' ti rádi dají!" Filka mi hrozí: "Žes Akulčin muž? A já tobĕ žebra vyrazím! A s ženou tvojí, když zachci, celou noc spát budu." A já na to: "lřeš, psí maso." M - Čerevin A nabízeli ti ji? Nepospíchej! A já byl, bratříčku, až dosvatby zpit! Po oddavkách nás přivezli a posadili. A strýc praví: "Dílo skončeno, Když ne čestně, tož pevně!" Po zvyku nás do komůrky dali a zanechali. Ona sedí bílá, ni kapky krve v líci. vlasy jako len, oči velké, jak němá v domě, tak divná! A já na ni býkovec si připravil! A ona vyšla přede mnou- Čerevin Jak? Nevinná? A- Čistá, nevinná! Nevinná! Čestnám, z čestného rodu. A ona taková milá, přemilá... Ó, proč ji filka před světem o čest připravil? Čerevin Ó, ano! Ano! Já poklekl u postele,

26 26 Leoš Janáček ruce vztyčil. "Milenko, Akulino, dítě draché, odpust' mi! Já též tě měl za nečestnou." Ona sedí přede mnou na posteli a plíče. Položím jí ruce na ramena, směje se, směje se a páče. A jak ji tak vidím, říkám si: Potkat Filku, nebude živ na světě! A stařičtí rodičové jsou z toho zděšení. A matka na kolenou pláče, a stařík: "Kdybych byl věděl, že je čisá, jiného bylch jí vyhledal!" Čerevin Tak, tak! Tak to má být! Počkej, nepředlbíhej! Na druhý den, celý zpit, běžím po návsi a křičím: "Dejte mně Filku Morozova, podlce, nestydu!" Brzo mne tři lidé zmohli. A Filka mi před lidmi: "Tys hlupák! Vždyt' tebe zpitého ženili! A víš, v tom stavu, cos ty mohl poznat?" Já přijdu domů. "Vy jste mne zpitého ženili!" Mastka se do mne pustí, a já: "Ty máš, mátuško, zlatem uši ověnčeny. Podej sem Akulku! Stařík Kdo to křičí? Ó, bratře, já bil, mlátil Akulku, dokud jsem nepadl. Čerevin Ano, nakonec nebij ženy, nebij ženytak ona-?

27 Z mrtvého domu 27 Ona sedí, mlčí, v okno hledí, pláče. A já biju, biju. Mně je jí žal- Stařik Jsi podlec, psí maso! -a já přece biju, biju! Ubiju! Už mlč! Už mlc! Už mlc! Čerevin S Filkou jste se opět spřátelili? Počkej, nepředbíhej! Za Ivanova syna dal se navojnu. "Já váš dobrodinec, vy mne musíte ctít!" S dcerou spí, za bradu. hospodaře tahá. Do vinné lázně báby nosily! "Vratama nechci! Vylomte plot!" Vylomili a on vešel. Filka konečně vystřízvěl. Filku Morozova vedou! Na vojnu vedou! A on se uklání na všechny strany! A v tu chvíli jde Akulka ze zahrady. On u vrat zastaví. seskočí s vozu. Hluboce se jí uklání. "Duša moja, jahoda, miloval jsem tě tři goda! Odpust' i ty, čestného otce čestná dcero! Já podlec, já vším vinen!" A hluboce se jí poklonil. Akulka se zastavila, zaleknuta: potom poklonila se mu až po pás a pravila: "Odpust' i ty, dobrý molodče, zla nemám na tebe!"

28 28 Leoš Janáček Ach! A já za ní v jizbu, "Cos to jemu, psí maso, řelka?" Ach! Ach! Ach! A ona, věř či nevěř, pohlédne na mne: "Já jeho miluju, víc než celý svět jeho miluju!" Jššš-ty! A ten den celý den já s ní nemluvil A večer pravím: "akulko, já tebe zabiju!" V noci jsem nespal, v síň jsem vyšel vody se napít. Ach! Slunce vyskočilo. Ach! Praím: "Akulko, pojedem na pole!" Ona nato; "Času málo, práce mnoho!" Zapřahám koně, mlčím. Versty tři jsme projeli lesem. Koně zastavím. "Vstáej, Akulko! Tvůj je konec!" Ona stojí dolekaná, Mlčí... "Modli se k Bohu!" Vytánu nůz a chytnu ju za vlasy a po hrdle nožem!

29 Z mrtvého domu 29 Stařik Člověk zahynul! Zločinec, Petrovič. Ach to je zločinec. Stařik Stráž! Filko! Tos ty! Stařik I jeho matka zrodila. Psí maso! Psí maso! Psí maso! Psí maso! Stráž Volají: Alexandr Petrovič! Proč tě volaji! Hou, hou! Hou, hou! Hou, hou! 2

30 30 Leoš Janáček Placmajor Petroviči! Já jsem tě urazil. Dal jsem tě zmrskat nadarmo. Vím to! Já toho lituji. Rozum íš mi? Já, já, já toho lituji. Rozumím Placmajor Hej, postůjte. Hou, hou! Placmajor Ja, tvůj velitel, tě pozval, abys mi odpustil. Víš, co to je? Tys červík přede mnou! A ještě méně: tys arenstant! A já, z boží milosti placmajor, major. Rozumíš ty tomu? Postůjte! Hou, hou! Placmajor Já se s ním smířím. Cítíš to plně? Dovedeš to chápat? Já, major! Nu-a-Petroviči, co se ti dnes zdálo? O matce se mi zdálo. Placmajor Víc-a lepší! Tys svoboden! Mát' prosila. Zde příkaz!

31 Z mrtvého domu 31 Odkujte okovy! Vězeň kovář Odklepnuto! Hou! Hou! Tys otec můj! Hou! Milý, dobrý! Zda někdy tě ještě uvidím. Tys otec můj! Nový život! Pust' ho, Nikito! Zlatá svoboda! Orel car! Orel car! Svoboda! Vzkříšení z mrtvých! Svobodička! Svoboda, svobodičaka! Svoboda, svobodičaka! Vidíš, ani se neohlíží! Svoboda, svobodičaka! Orel car! Stráž

32 Leoš Janáček Marrrš! Svoboda, svobodičaka! Orel car! Stráž Marrš! Nový život! A ty jistě myslíš na dálný Dagestan! Bůh zaplat' tobe! Bůh odplat'! Stráž Marrrš! Hou, hou!

32 32 Leoš Janáček Marrrš! Svoboda, svobodičaka! Orel car! Stráž Marrš! Nový život! A ty jistě myslíš na dálný Dagestan! Bůh zaplat' tobe! Bůh odplat'! Stráž Marrrš! Hou, hou! KONEC OPERY Additional Recommendation : Václav Neumann : Czech Philharmonic Orchestra Prague Philharmonic Choir (chorus master: Josef Veselka) : Alena Míková, Karel Berman, Vilém Přibyl, Jaromír Bělor, Beno Blachut, Miroslav Frydlewicz, Milan Karpíšek, Jaroslav Souček, Jiří Holeňa, Richard Novák, etc : Supraphone < allows the important long narrations to be clearly articulated. Ivo Zidek makes a passionate, lyrical with Vilem Pribyl contrasting well with him as a forceful. He it is who turns out, on his death, to be the villainous Filka Morosov who is the object of Shishkov's narration, splendidly delivered by Jaroslav Soucek. Vaclav Neumann encourages his wind players (the clarinet in particular) to suggest the raw timbres of a folk band (as Janacek clearly intended). The version he chooses is a compromise. He rightly abandons the sentimental ending wished on the work by Osvald Chlubna (cries of Freedom! Freedom!) for Janacek's bleaker march back to quarters, but keeps more or less totally to the text in the Universal Edition vocal score; he does, however, opt for the orchestration by Chlubna and Bretislav Bakala. This is to summarize a complicated situation, discussed both by Neumann in his introduction to this recording (regarding Janacek's score as unfinished) and in great detail by John Tyrrell in his long essay for the Mackerras set (insisting that Janacek meant what he left)...> Gramophone

Z mrtvého domu 33 : Claudio Abbado : Brian Large : Vienna State Opera Chorus, Vienna Philharmonic Orchestra : Nicolai Ghiaurov, Elzbieta Szmytka, Barry McCauley, Bojidar Nikolov, Richard Nov,

subtle reading of the score, which is played by the Vienna Philharmonic with incisiveness allied to an inner warmth, thus reflecting exactly the feeling of the music.

McCauley's is a more aggressive, bitter inmate who has murdered a prison officer under extreme provocation.

33 Z mrtvého domu 33 : Claudio Abbado : Brian Large : Vienna State Opera Chorus, Vienna Philharmonic Orchestra : Nicolai Ghiaurov, Elzbieta Szmytka, Barry McCauley, Bojidar Nikolov, Richard Nov, Philip Langridge, Pavel Kamas, Heinz Zednik, Monte Pederson, etc : DG (VHS) Salzburg production of 1992, taken from the Grosses Festspielhaus < It is wondrously seconded by Abbado's forceful yet subtle reading of the score, which is played by the Vienna Philharmonic with incisiveness allied to an inner warmth, thus reflecting exactly the feeling of the music. Pain and compassion are held in fine balance. Langridge adds another eccentric to his repertory as the pitiful, slightly crazed, who has committed a crime of passion. McCauley's is a more aggressive, bitter inmate who has murdered a prison officer under extreme provocation. These are both tenor roles; bass-baritone Pederson takes the part of Shishkov, who has killed his unfaithful wife, and is haunted by the memory of her and her lover. His is by far the longest autobiography and Pederson sustains it magnificently. Veteran Ghiaurov movingly plays the elderly aristocrat Goryanchikov, the most sympathetic character > Gramophone

I 154

I 154 152 I 154 1 154 ! 155 @ 156 ! 157 C F G B D E A A E D F B 158 @ 159 # 160 (the characteristic octave) 161 $ ppppppppppppppppppppppppppppppppp 1. 2. 3. 162 II 164 1 164 ! 165 166 167 Ut que-ant la - xis